Voldemort v ústavu

Voldemort se probral v neznámé místnosti, připoutaný k neznámé posteli. Byla čistá, téměř sterilní, takže věděl, že není v Azkabanu. Prostěradla měla bělostnou barvu, stejně jako stěny, takže nebyl ani hostem v domě Malfoyových, protože ti bílou sice považovali za jedinou vhodnou pro kůži a vlasy, ale jinak byla pod jejich úroveň. Pitomci.

Zachřestily klíče a dveře se otevřely. Muž, který vešel s jídlem na podnose, připadal Voldemortovi povědomý, a pak si vzpoměl, že ho viděl při tom debaklu na ministerstvu. Pastorek – tak se jmenoval.

„Kde to jsem?“ dožadoval se Voldemort.

Pastorek vypadal překvapeně, ale potěšeně, když pokládal podnos na nedaleký stůl. „Jsem rád, že jste vzhůru, Tome. Vzhůru a při sobě.“

„Nařizuji vám, abyste mě okamžitě dovedl k ministrovi čar a kouzel.“

„Aha. To jsem se trochu ukvapil.“ Pastorek se vyklonil ze dveří a zakřičel. „Hej, Harry! Riddle se vzbudil. Pojďte sem.“

Voldemor šokovaně sledoval přicházejícího Harryho Pottera.

„Pottere!“ Voldemort se ušklíbnul. „Měl jsem vědět, že tu budeš. Řekni, jak jsi mě porazil?“

Potter na něj zíral. „Jé,“ řekl Pastorkovi. „On je vážně magor, co?“

Pastorek se zamračil. „Jste jenom praktikant, ale měl byste už vědět, že tenhle výraz tu nepoužíváme. Je to nezdvořilé vůči pacientům.“ Opět se obrátil na Voldemorta. „Tome, chci uvolnit vaše ruce z pout, abyste se mohl najíst sám. Pokud uvidím, že se dokážete chovat slušně, možná byste mohl strávit trochu času ve společenské místnosti s ostatními.“

„S ostatními?“ zeptal se Voldemort. „Mí věrní Smrtijedi jsou tu také?“

„Totální mimoň,“ zamumlal Potter, což Pastorek ignoroval. Pastorek opatrně rozvázal pouta na Voldemortových pažích a pomohl mu do sedu. Pak přitáhl blíž stůl s podnosem.

Voldemort se znechuceně podíval na jídlo na podnose. Takovým blafem by nekrmil ani Nagini. Jenže pokud se mohl setkat se svými nohsledy, když to sní, a zosnovat útěk z ministrových spárů, tak udělá, co mu řekli. Chytil vidličku, nabodl mrkev a nesl ji k ústům, když jeho ruka o něco zavadila. Překvapeně vidličku odložil a ohmatal si tvář.

„Nos!“ vykřikl. „Já mám nos!“

Potter znechuceně potřásl hlavou. „Straší mu ve věži.“

Voldemort se zadíval na Pottera a přimhouřil oči. „Kdybych měl svou hůlku, tak tě donutím žebronit, abych tě zabil.“

"Hůlku? Myslíte tu tyčku, kterou jste předtím nechtěl dát z ruky? Tu jsme hodili do odpadků."

"Tys vyhodil mou hůlku?" zaječel Voldemort. Vrhnul se na Pottera, přitom překotil stůl a jídlo vyletělo do vzduchu. "Zabiju tě!"

Pastorek ho zachytil a hodil zpátky dřív, než se Voldemort mohl Pottera dotknout.

"Začal se chovat se násilně!" vykřikl Potter. "Znamená to, že na něj můžu použít svůj elektroobušek?"

"Ne!" vyštěkl Pastorek.

"Ale vypadá nebezpečně. Určitě mu nemůžu dát ránu?"

Pastorek na rozčarovaného Harryho upřel pohled. "Řekl jsem ´Ne´."

"Sakra! Takhle mu nikdy nevrátím, že po mně minule hodil sklenici a trefil se mi do čela. Myslím, že mi zůstane jizva."

Když Voldemort zase ležel, připoutaný Pastorkem k posteli, vyrazil pronikavý smích.

"Označil jsem tě jako sobě rovného a zabiju tě!"

Pastorek a Potter se na sebe podívali a Kingsley pokrčil rameny. "Aspoň už nemluví o výtěrálech."

* * *

Pastorek a Potter postrčili Voldemorta do vyšetřovny. Obrátil se a vrhnul na ně zlostný pohled. Popáté namířil na Pottera prst a vykřikl "Crucio!" Popáté to nezabralo.

"Pane Riddle, posaďte se na vyšetřovací stůl."

Poznal ten hlas. Když se otočil, uviděl Snapea.

"Snape! Díky Bohu! Musíš mě odtud dostat."

"To je můj cíl."

"Co máš v plánu?"

"Mám v plánu vás vyšetřit a poskytnout vám nejlepší možnou léčbu, abyste se mohl vrátit do světa venku a stát se užitečným členem společnosti."

Voldemort měl stále silnější pocit, že Snape nejspíš doopravdy není na jeho straně.

* * *

Jak se Voldemort rozhlížel po společenské místnosti, viděl nejmíň dvacet pacientů, sedících na různých židlích a pohovkách. Potěšilo ho, že mezi nimi bylo pár jeho následovníků.

Obrátil se na asistenta, který ho přivedl. "Co je s támhletím?" zeptal se Voldemort a ukázal na Lucia Malfoye.

"Tak to je fakt případ. Myslí si, že je Bůh nebo co."

Zřejmě se Lucius moc nezměnil.

Voldemort vklouznul na místo vedle Lucia, který seděl a šklebil se na televizi umístěnou tak vysoko, aby na ni nikdo nedosáhl.

"Ta ženská je zrzavá. Nemůžu vystát zrzavé vlasy. Jsou tak strašně zrzavé."

"Jak by se ti líbilo zabít všechny zrzouny na světě?" zeptal se ho tiše Voldemort.

Lucius se otočil a upřel na něj zrak. "Pokračuj."

"Chystám se ovládnout svět pomocí odporné hrůzovlády a rád bych, abys mi pomohl."

"To zní jako práce," pronesl Lucius odmítavě a obrátil se k televizi.

"Budeš odměněn," sliboval Voldemort.

"Jak?"

"Získáš takovou moc, jakou si jen budeš přát. Muži a ženy se budou ležet u tvých nohou. Všichni tě budou obdivovat a děsit se tě."

Lucius se na něj chvilku netečně díval. "Budu moct vypnout televizi?"

"Co?"

"Sestra má dálkový ovladač na sesterně. Chtěl bych mít moc vypnout televizi."

"Jistě," prohlásil Voldemort.

"Tak to se k tvému plánu na ovládnutí světa rád přidám. Daleko víc mi vyhovuje, když je televize vypnutá, protože jen tak můžu pořádně vidět svůj odraz ve skle."

Voldemort na Lucia vytřeštil oči. Vážně to byl pitomec.

* * *

Voldemort zjistil, že v tom příšerném místě, kde ho uvěznili, je kreslení jedním z přijatelných způsobů, jak trávit čas. Horlivě přidával ještě trochu barvy na plátno, když k němu přistoupil doktor Snape.

"Zajímavé," pronesl doktor Snape zpěvavě. "Řekněte mi o tom něco. Kdo je ta postava nalevo?"

"To jsem já."

"Vidím, že jste jste se zobrazil zjevně velmi dobře vybaven, pane Riddle."

Voldemort se letmo podíval na obraz, než potřásl hlavou. "To je má hůlka."

Doktor Snape se na něj zadíval.

"Má kouzelná hůlka," dodal Voldemort.

Dr. Snape na něj stále hleděl.

"Hůlka, kterou dělám kouzla," vysvětloval dál Voldemort.

"Aha, ano." Doktor Snape ukázal na velkou zelenou skvrnu na plátně. "Co to z ní tryská? Kouzlo?"

"To je kletba Avada Kedavra. Zabíjí lidi."

"A ta postava na zemi je..."

"Potter. Zemřel mou rukou. Všichni se budou klanět Temnému Pánu! Hahaháá!"

Doktor Snape svraštil obočí. "Myslím, že budu muset s kolegy probrat změnu vaší léčby."

* * *

Jednoho dne, když Voldemorta vedli Pastorek a Potter do pracovny doktora Snapea, uslyšel z přísně střežené chodby důvěrně známý uši trhající jek.

"To je oddělení pro pacienty s násilnými sklony," vysvětloval Pastorek. "Jsou příliš agresivní, než aby byli pohromadě s ostatními."

Voldemort chápavě přikývl. "Bellatrix!" zakřičel. "Připrav se! Přijdu pro tebe co nejdřív."

"Prostě mu hrabe," zamumlal Potter.

Voldemort se otočil a zabodl do něj zrak. "Kdybych měl svou moc, plazil by ses po kolenou a prosil, abys mi mohl sloužit."

Potter mu pohled vrátil. "Každý si myslí, že jste jenom cvok, ale já vím, že je to jinak. Vy jste nebezpečný! Ta jizva mi to dokazuje," prohlásil Potter a dotknul se na znamení na čele.

"Jsem daleko nebezpečnější, než si vůbec dokážeš představit," zasyčel na něj Voldemort. "Až tě zabiju, budu vládnout tisíc let."

"Možná byste se měl někam schovat," navrhnul Pastorek Potterovi.

* * *

"Co děláte?" zeptala se jedna ze sester Voldemorta, který seděl na židli téměř v rohu.

"Mluvím se svým nejoddanějším služebníkem, sestro Tonksová."

Zkoušeli předstírat, že tu je víc různých sester. Zdůrazňovali, jak mají sestry různé vlasy, oči a barvu kůže, různé postavy a velikost, ale jej nemohli oklamat. Voldemort věděl moc dobře, že Tonksová je metamorfomág.

Sestra si sedla na bobek vedle Voldemorta, takže byly jejich tváře na stejné úrovni. "Kdo je váš nejoddanější služebník?"

"Pettigrew, samozřejmě. Je to bezvýznamný, slabošský ubožák, ale je celkem užitečný."

Sestra se rozhlédla, ale nikoho neviděla. "Je Pettigrew neviditelný?"

"Ahá! Snape se mě pokoušel přesvědčit, že jsem v nemagickém světě, a teď připouštíte, že někdo se může stát neviditelným. Věděl jsem, že nikdo z vás nedokáže předstírat tuhle hru moc dlouho."

"Doktor Snape mě zabije," zamumlala si sestra pro sebe.

"A co se týká Pettigrewa," pokračoval Voldemort, "je právě ve své zvířecí podobě. Přímo támhle," ukázal Voldemort. "Vedle odpadkového koše."

Sestra se podívala směrem, kam Voldemort ukazoval a zaječela. "Krysa! Je tady krysa!"

V místnosti se ozvalo víc výkřiků. Vodlemortovým uším zněly jako hudba.

Krysa utekla dírou ve zdi.

"Zapamatuj si všechny mé pokyny!" zavolal za ní Voldemort.

* * *

Voldemort tiše promlouval ke skupince shluknuté u kolem něj. "Jste připraveni?" zeptal se.

Přikývli, kromě Lucia, který si přehazoval vlasy přes ramena.

"Troubo," zavrčel Voldemort. Opět se obrátil na skupinu. "Máte své zbraně?"

Skupina zamávala štětci pečlivě zbavenými štětin.

"Pamatujete si slova zaklínadla?"

Opět všichni přikývli kromě Lucia, který si zrovna prohlížel nehty.

"Takže útočíme!" zavelel Voldemort.

Zavládl chaos.

Sestry volaly na pomoc strážné a asistenty, kteří rychle přibíhali. Mnozí z těch, kdo používali štětce, úplně zapomněli slova, zatímco jiní křičeli Abrakadabra nebo Hokus Pokus. Lucius ukazoval štětcem a vykřikoval "Aveda".

Ze štětců byla spíš než hůlky ukazovátka, a ta se jim strážní ze všech sil snažili sebrat.

V nastalém zmatku se dostal Voldemort tváří v tvář Potterovi.

"Konečně se setkáváme!" oznámil Voldemort. "Teď zemřeš."

"Ani ve snu," odpověděl Potter.

Poslední věc, kterou Voldemort viděl, byl Potterův blížící se elektroobušek, a pak ztratil vědomí.

* * *

"Pane?"

Voldemort otevřel oči a uviděl, jak se opodál krčí Pettigrew. Když se rozhlédl, uviděl svůj původní dům a začal se vítězně smát.

"Opět jsem rozdrtil úklady nepřátel, kteří mě chtěli zničit!" prohlásil.

"Blahopřeji, Pane," řekl nejistě a ostražitě Pettigrew.

"Za ten útok shořel jejich svět v plamenech!"

"Jak říkáte, Pane."

Voldemort se rozesmál smíchem šílence, když vtom ho něco napadlo a ztichnul.

"Ale nos mi bude chybět."

Konec