Poznámky pod čarou

Hermiona si navykla schovávat se v kuchyni a omlouvat to tvrzením, že pokračuje ve vzdělávání a osvobozování domácích skřítků. Co na tom, že skřítkové nikdy ani v nejmenším netoužili být osvobozeni; Harry a Ron její historce věřili a Hermiona měla klid. Od všech, krom domácích skřítků.

„Dá si Hermiona další šálek horkého moštu?“ zeptal se jeden ze skřítků. Od té doby, co jim Hermiona přestala vnucovat zrovnoprávnění, skřítkové si ji oblíbili a někteří z nich se nadchli pro jinou myšlenku – využít skřítkovskou informační síť k tajnému předávání informací a k špionáži u přívrženců Vy-Víte-Koho. Hlavně Dobby to považoval za výborný nápad a snažil se získat pro něj i ostatní, což bylo podle Hermiony skvělé.

„Ano, děkuji,“ odpověděla a vrátila se ke svým knihám. Už se připozdívalo a slova jí začínala splývat. Nejvyšší čas jít do postele.

Bouchnutí dveří přerušilo Hermioniny myšlenky na spaní a ona se rázem docela probudila, když zjistila, že ve dveřích stojí se svým charakteristickým úšklebkem sám profesor Snape. Vyhlížel obzvlášť zákeřně a Hermiona si uvědomila, že ho posledních několik dní nikde neviděla – jenom na hodinách.

„Dá si profesor Snape - - svoje obvyklé?“ otázal se jiný skřítek a nervózně se zadíval na Hermionu. Snape se rozhlédl a jeho úšklebek se prohloubil.

„Slečno Grangerová, copak tady děláte?“ zeptal se a úsečně odmávl skřítka stranou. „Neměla byste být v Nebelvíru a číst, kout pikle s Potterem nebo se věnovat nějakým jiným nesmyslům?“

Hermiona se na Snapea zamračila. Kdyby se mu zachtělo, mohl ji připravit o její kuchyňskou skrýš – mohl jít žalovat Brumbálovi, či ještě hůř, profesorce McGonagallové. Přinutila se zatvářit mile a být zdvořilá.

„Učím se tady,“ řekla co nejpřesvědčivěji. Je tu větší klid než v Nebelvírské společenské místnosti a skřítci mě nechávají o samotě.“

To byla ovšem jenom částečná pravda a k Hermionině zděšení Snape vypadal, že to ví.

„Pročpak chcete být sama, slečno Grangerová? Měl jsem pocit, že se cítíte náramně pohodlně ve středu pozornosti – leda, že by okolo Viktora Kruma pobíhala nějaká jiná mladá čarodějnice se stejně *svérázným* účesem jako máte vy.“

Hermiona zrudla a vzápětí dostala vztek. Tohle rozhodně nebyla jeho věc a stejně se o to staral jen aby mohl za každou cenu říct něco krutého a ošklivého.

„Nedělám nic špatného!“ protestovala. „Měl byste mě nechat být. Mám spoustu práce, která se týká Lektvarů - - a vy sám jste říkal, že když nebudeme pečlivě sledovat podrobnosti…“

„Já vím, co říkám v mých hodinách, slečno Grangerová,“ řekl Snape svým nejtišším, nejnebezpečnějším hlasem. Hermiona okamžitě zmlkla a začala si hlučně uklízet učebnice. Snape vypadal pobaveně.

„Copak to děláte, slečno?“ zeptal se líně.

„Jdu do Nebelvírské koleje, kde mám správně být,“ odpověděla Hermiona a nedokázala otupit ostří v hlase. „Vyřiďte prosím Nori, že je mi líto, že nemohu vypít její mošt.“

Postavila se, ale byla vzápětí zatlačena zpátky na židli.

„Jen si pěkně sedněte, slečno Grangerová, řekl Snape. „Já o vašem malém tajemství nikomu neřeknu. Je mi upřímně jedno, kam se chodíte učit. Pouze shledávám zajímavým, že nejste po Potterově pravé ruce, jako obvykle.“

Hermiona měla sto chutí říct Snapeovi, kam si může strčit svůj zájem, učitel neučitel, ale pak si všimla něčeho podivného – v jeho tváři se mihlo cosi jako záblesk pochopení. Chtěla něco říct, ale v tu chvíli se objevil skřítek přinášející Snapeovo obvyklé a Hermionin mošt a oba si od něj mlčky vzali šálky, z nichž se kouřilo.

„Proč se zajímáte o to, kde jsem?“ zeptala se Hermiona opatrně, když si usrkla trochu moštu. „Ne, že by to teď nechtěli vědět všichni, ale je svým způsobem legrační, že to zajímá i vás.“

Snape se zasmál a k Hermioninu překvapení to znělo skoro sympaticky - nebo spíš Snapeaticky.

„Vidím, že dáváte dobrý pozor, co se o vás kde píše.“

Hermiona smutně vzdychla.

„Těžko se tomu můžu vyhnout,“ řekla. „Všechny bulváry kouzelnického světa obléhají dům mých rodičů pokaždé, když přijedu z Bradavic domů. Víte, že o mně píšou jako o nejšťastnější dívce v kouzelnické Evropě? Jako o dívce, která přiměla Viktora Kruma i Harryho Pottera padnout na kolena. Už jsem se skoro zbláznila z toho, jak je zkouším ignorovat.“

Snape se usmál, což bylo dost divné na to, aby se Hermiona zakuckala v půli doušku a vyprskla mošt na své knihy. Teprve pak si uvědomila, že se vlastně právě svěřuje profesoru Snapeovi, tedy někomu, kdo ji i její přátele upřímně nenávidí a je dost možná zlý. Bylo to skutečně absurdní.

„Velice zajímavé. Nicméně to nevysvětluje tu věc, která znepokojuje všechny vaše učitele,“ podotkl Snape s potměšilým a poněkud pobaveným pohledem. „Ale to vás nezajímá, že? Vy prostě jen hledáte trochu klidu a jako náležitě svědomitá mladá dáma studujete na vaše NKÚ - -“

„Proč se znepokojují?“ zeptala se Hermiona zvědavě, ale s nádechem úzkosti. „A proč mi to *vy* říkáte?“

„Přilehla příležitost,“ pokrčil rameny Snape a napil se svého obvyklého, které vonělo jako káva s nějakou příměsí. „Chystali se poslat McGonagallovou, aby vás vyzpovídala, ale teď jsem tady já a jsem zvědavý. S čím se to snažíte vyrovnat, slečno Grangerová? Jste najednou mlčenlivá, skoro němá. Neviděl jsem vaši ruku povlávat jako krvavý prapor už skoro dva týdny.“

„Mám hodně starostí,“ řekla Hermiona popravdě. „Návrat Vy-Víte-Koho, vymyslet, jak bych se vyhnula publicitě, NKÚ…“

„Jistě,“ přikývl Snape a znovu se napil. Hermiona si povzdechla.

„Nevěříte mi,“ konstatovala.

„Věřím, ale myslím si, že je to víc než jen to,“ poznamenal Snape. „Vy po něčem toužíte, slečno Grangerová. Vím to, protože když jsem byl ve vašem věku, byl jsem stejný. Ovšem já jsem ve vašem věku ještě nebyl předurčen stát se poznámkou pod čarou.“

Hermiona se zatvářila nechápavě, skutečně zmatená tím, co Snape právě řekl.

„Promiňte?“ zeptala se. „Poznámkou pod čarou?“

„Ale no tak. Přečetla jste dost kouzelnických dějin na to, abyste věděla, o čem mluvím,“ odvětil Snape. „Příběhy z kouzelnické historie jsou většinou psány jako životopis a jsou o jednom velkém čaroději a možná ještě o jeho nejbližším společníkovi - společníkovi, slečno Grangerová, ne společnici – nebo o jeho učiteli. Ostatní lidé okolo něj, lidé, kteří mají často stejné zásluhy jako hrdina, se promění v pouhé poznámky pod čarou, nedůležité podrobnosti, o než se zajímají nanejvýš přestárlí historikové.“

Hermiona najednou přesně chápala, co se Snape pokouší říct a rozhodně ji to nepotěšilo.

„Vy myslíte, že se staneme - - poznámkami pod čarou?“

„Já už vím, že mi je souzeno upadnout v zapomenutí, „odpověděl. „A mám důvody, pro které jsem to přijal. Ale nejsem si jistý, že totéž uděláte i vy, slečno Grangerová. Jste bezpochyby nejtalentovanější kouzelnice vaší generace a budete – rovněž bezpochyby – zastíněna Potterem.“

Hermiona nikdy neslyšela nikoho mluvit tak přímo a z takového úhlu pohledu, ale věděla, že se Snape nemýlí. Ten fakt jí způsobil nepříjemné hryzání v břiše. Žárlila snad na Harryho? Zazlívala mu, že má sám všechnu slávu, zatímco ona je jenom ta nějaká odvážná dívka, co mu pomáhá? Ne. Celé to bylo absurdní.

„To není vůbec špatné,“ řekla. „Harry porazí Vy-Víte-Koho a jestli mu přitom budu aspoň trochu nápomocná, spokojím se s tím. I kdyby to znamenalo stát se pouhou poznámkou pod čarou, je to pro mě dostatečná čest. Netoužím po slávě.“

„Velice šlechetné,“ podotkl Snape.

„A má co tohle znamenat?“ otázala se Hermiona. „Co VY tady vůbec děláte?“

„Měl jsem chuť na drink,“ odpověděl. „Jsem v poslední době dost zaneprázdněný a jak jste si jistě všimla, skřítci jsou vždy velmi úslužní. A už jsem řekl, zajímá mě, proč se schováváte v kuchyni. Já osobně si nemyslím, že by to bylo proto, že jste otrokyní školních povinností, jak věří většina ostatních.“

Hermiona pro vztek zapomněla, že Snape je učitel - - a navíc učitel, který by byl schopný ubrat za její příliš smělé chování Nebelvíru padesát bodů. Jak mohl…?

„Co si myslíte, profesore Snape? Že osnuju spiknutí proti Harrymu? Že se učím ve svém volném čase černou magii?“

Snape se na ni zadíval s pozvednutým obočím.

„Byla byste mnohem zajímavější – a méně nebezpečná – mladá dáma, kdybyste to dělala,“ řekl chladně. „Ale pochybuji, že je to pravda.“

„Tak co tedy?“ zeptala se Hermiona nešťastně. „Nemyslíte, že osnuju spiknutí, nemyslíte, že se učím - - a navíc to všechno vůbec není vaše věc, protože nejsem ze Zmijozelu. Co tedy chcete říct?“

„Chci říct tohle,“ začal Snape. „Bojujeme zoufalou a beznadějnou bitvu, slečno Grangerová, a Pán Zla nehraje fér. Nezaútočí na Pottera skrz přední linii, bude hledat slabiny v řadách jeho přátel - - a vy jste ten nejslabší článek.“

„Nejsem!“ vykřikla Hermiona. „Jak můžete - - patřím k jeho nejlepším přátelům!“

„Ano, patříte, ale také jste nesnesitelný, výbušný a hrdý mudlovský outsider, který je navíc dost pyšný na své nemalé schopnosti,“ vyčetl Snape se zničující přímostí. „Loajalita se může za určitých okolností velice rychle změnit v nenávist - - jeden z opačné strany je toho přesvědčivým důkazem.“

Hermiona si vzpomněla na Červíčka a nemohla než přikývnout, zalykajíc se odporem ke Snapeovi. Hnusný, zákeřný, umaštěný, *přespříliš chápavý* netvor.

„A co to má do činění s mým studiem v kuchyni?“ křikla vztekle. „Třeba chci prostě jen trochu klidu.“

„Od koho?“ zeptal se Snape s odzbrojující jemností. „Od čeho?“

Hermioniny oči byly najednou plné pálivých slz, ale nechtěla plakat – ne před Snapem. Vzdorně se na něj zadívala.

„Vím, co se pokoušíte naznačit,“ řekla ledově. „Ale já nejsem zbabělec a nikdy bych neudělala nic - - nic takového. Nechci žádnou slávu, ani pocty, ani moc, kdybych to měla získat tak, že ublížím svým přátelům. A - - a - - myslím, že jste odporný a libujete si v trápení studentů, kteří jenom chtějí mít trochu klidu stranou ode všech.“

„Ovšemže jsem odporný. Mám v popisu práce být co nejvíc odporný,“ odvětil Snape. „Ale určitě se mýlím? Přemýšlejte o tom, co jste dělala celé léto. Přemýšlejte, proč se schováváte v kuchyni. Potom mi řekněte, že se mýlím.“

„Mýlíte se,“ odsekla Hermiona chladně a vstala. „Teď, jestli mě omluvíte, je už pozdě, měla bych být v posteli.“

„V tom případě dobrou noc,“ řekl Snape a lokl si svého nápoje. „A jenom kvůli vašemu studiu lektvarů nezapomeňte, že pracujete-li s divokými lesními bylinami, kypění vody ničí moc výtažku - - stejně jako u zeleného čaje.“

To podivné rozloučení připomnělo Hermioně všechny znepokojivé myšlenky, které jí prolétly hlavou během posledních deseti minut. Najednou se příliš bála přemýšlet a utekla z kuchyně, aniž by se přiměla Snapeovi na jeho nepříjemné narážky něco odseknout.

S bušícím srdcem běžela potemnělými školními chodbami a zpomalila až když se před ní vynořil portrét Baculaté dámy.

„Z..z..za…zatraceně,“ vydechla. Bylo to strašné, jednoduše strašné, ale ona se s tím měla vypořádat lépe. Snape neměl pravdu a prostě se jen pokoušel zkazit jí den přesvědčováním, že by byla schopná dělat hrozné věci. Zradit Harryho! Radši by zlomila vlastní hůlku, než by kdy udělala cokoli, co by ublížilo Harrymu.

„Copak se děje?“ zeptala se Baculatá dáma zvědavě. Hermiona se rychle vzpamatovala. Nechtěla se prozradit. Baculatá dáma byla příšerná drbna a poslední věc, kterou Hermiona potřebovala bylo, aby všichni věděli, že pobíhala uprostřed noci po chodbách s myšlenkami o zradě Harryho.

„Nic,“ řekla. „Ehm…muší uši.“

Obraz se vyklopil a Hermiona jím prolezla dovnitř do Nebelvírské věže. Ještě pořád se třásla šokem a zděšením, ale ve chvíli, kdy zahlédla u krbu Harryho, Rona a skupinu dalších hlasitě se bavících studentů pátého ročníku, trochu se uklidnila.

„A, Hermiono!“ zvolal Ron bouřlivě. „Kde jsi byla? Bezpochyby ses pokoušela přinutit skřítky ke stávce, nemám pravdu?“

Hermiona rázem ucítila, jak se věci vrací do normálu. Skutečně nejvyšší čas, aby se přestala schovávat v kuchyni a raději zůstala se všemi ostatními ve věži. Znamenalo to mnohem méně rizika, že ty divné, hrozné myšlenky se ještě někdy objeví v její hlavě a hlavně, mnohem méně rizika, že by se znova potkala se Snapem.

„Učila jsem se Lektvary, samozřejmě,“ podotkla přísně, pomalu se vracejíc do své kůže. „Mnohem užitečnější, než cokoli, co jsi dělal ty, Rone - -.“

Všechno bude brzy v pořádku. Samozřejmě, že bude, protože Hermiona je hrdá na to, že je Harryho přítelkyně a bude víc než spokojená s úlohou poznámky pod čarou, pokud to bude znamenat konat dobro. Přesně tak, tak to bude.

Hned, jak se přestane třást.

Konec