Anděl a Barbarella (aneb čert a Káča reloded)

Milá Rebelko,
máš, co jsi chtěla! Akorát je to nechutně krátká a pouze mírně šílené (v porovnání s Barbarellou). Také se omlouvám za případné pravopisné chyby, psala jsem to na poslední chvíli a už to bohužel nebylo zbetěno.
Nicméně doufám, že tě to alespoň trochu pobaví a přeju moc hezké Vánoce!
Julie

Existují na světě věci, na které je nebe i peklo krátké. Nicméně občas, ale opravdu jen někdy, je vyřeší Azirafal s Crowleym, pokud dají hlavy dohromady. Přesně z toho důvodu poslal jednoho prosincového odpoledne anděl démonovi velice zoufalou hyperprostorovou zprávu.

„Co to jako má být?“ Crowley si zakládal na tom, že se mu jen málokdy přestane dostávat slov. Tentokrát to zachránil jen tak tak.
Azirafal se nacházel v plyšové kosmické lodi a kromě péřových trenek byl úplně nahý. Opodál se povalovala taktéž neoblečené osoba, která popravdě řečeno vypadala výrazně andělštěji, než zde přítomný nebešťan.
„To je… Barbarella,“ pípnul Azirafal a zamžoural na Crowleyho podezřele zarudlýma očima. „My jsme… se poznali.“
Démon mu beze slova podal černé brýle*. Čas od času se příšerně opil a pak páchal dobré skutky, takže zcela přesně věděl, jak drsná dokáže být morální kocovina.
„Tím chceš říct, že jste spolu…“ Tváří v tvář Azirafalovu zmučenému výrazu nedokázal svoje rýpnutí doříct.
„Několikrát.“
„Pro… k… do prdele, proč?“ Teprve teď si všiml, že péřové trenýrky jsou poněkud opelichané.
„Ono se jí nejde zbavit.“
„A nemůžeš prostě zdrhnout?“
„Něco ti ukážu.“
Velice tiše a opatrně se vyplížili z lodi. Stihli ovšem ujít jen pár kroků a ozvalo se vilné: „Azirafale, Azirafale, kde jsi?“
Vzápětí vyběhla Barbarella zahalená do kusu alobalu.
„Ach Azirafale, vrať se ke mně. Doposud s nikým mě nepojily tak silné esence.“
„Emoce, říká se emoce,“ procedil mezi zuby Crowley, zatímco Barbarella vlekla anděla zpět do svého doupěte. Nicméně když tak pomyslel na emoce, cosi ho napadlo.

„La lalala láá.“
„To si potom vždycky zpívá?“
Barbarella se povalovala v peří opadaném z nešťastného anděla a prozpěvovala si cosi, v čem Crowley rozpoznal hymnu planety Risa.
„Vždycky. Poslyš, Crowley, tohle je více méně tvoje parketa, nemohl bys ji… zabavit místo mě?“
„Ani nápad!“ Crowley odolal náhlé touze se pokřižovat. „To po mně nechtěj. Tohle už tu jednou bylo a doteď z toho mám noční můry.“
„V první řadě nespíš a v druhé… jak myslíš – už jednou bylo? Neříkej, že ses s ní už potkal?“
Azirafal se trošičku vzpamatoval. Nebylo ovšem jisté, jestli mu tak svědčila Crowleyho přítomnost nebo spíš láhev Vulkánského Merlotu**, kterou s sebou Crowley pro všechny případy přivezl.
„S ní ne, ale byla tu…,“ ztišil hlas a naklonil se k Azirafalovu uchu, „Káča.“

Že je jedna láhev málo, zjistil Crowley dlouho před tím, než dovyprávěl příběh svého tragického setkání s Káčou.
„A kde chceš tady najít rybník? Jsme ve vesmíru, jestli sis nevšiml!“
„Rybník je eufemismus. Ve skutečnosti nás zachránil náruživej porybnej.“
„Dovol, abych přeformuloval svou otázku – kde chceš tady shánět porybného?“
Crowley se ďábelsky zasmál***.
„Měl bych jeden nápad.“

Crowleyho řešení fungovalo. Kapitán Kirk byl Barbarellou uchvácen. Tento okamžik se ovšem stal klíčovým momentem galaktických dějin, ve kterém se realita rozštěpila na dvě možné budoucnosti. V jedné byla Enterprise vyložena plyšem a přejmenována na Barbarellu, což během tří let vyústilo v naprostý rozpad Federace planet. V té druhé se Spock rozhodl podlehnout svým emocím.

**Nikdo nikdy nepochopil, jak je možné na vyprahlém Vulkánu pěstovat víno. Vulkáncům se to nicméně povedlo a jejich produkce co do kvality překonávala většinu pozemských značek. Bylo tedy jen logické, že Vulkánci svá vína používali na barvení obřadních oděvů.

***© Joker