Dárek

Když jde Olena nemocniční chodbou, necítí vůně lektvarů, neslyší lidské hlasy a nevnímá své vlastní kroky. Svírá kulatý balíček. Mezerou v ochranné schránce se protáhne modravá záře.
Černá křišťálová koule pohltí, co se jí dotkne. Životy pěti lidí beze jmen a s tvářemi. Aleksandrovu magii. Ne jeho životní sílu. Možná zemře. Možná ji bude nenávidět. Včerejšek je nenávratně pryč.
Aleksandr je při vědomí a ví, že mu zbývají hodiny.
„Výsledek je nejistý,“ řekne mu. „Záleží jen na tobě.“
Jemu se zkřiví tvář námahou. Nechci zemřít, odpoví myšlenkou, protože nemůže mluvit.
Olena rozbalí zářící kouli a vloží ji Aleksandrovi do rukou.