Nepustím tě
Navazuje na V hlubině -
Kdyby někomu něco nebylo jasné, ptejte se, prosím. Mně to přijde všechno ok a vysvětlené, ale já jsem autor, že?
Měli bychom si ji nechat, synu.
Karl zírá na opalizující smotek magických vláken kolem perleťově růžové duše. Mohl by si ji nechat. Chce si ji nechat.
Zaplní ho zběsilá žádostivost a zároveň bezbřehá touha chránit.
Nenávist k otci, k téhle situaci i k sobě samému. Láska, která se rozhořela již před dávnou dobou a nikdy neuhasla, ani na okamžik.
Beznaděj, strach a vztek, protože nebude nikdy opětovaná.
Bolest, únava, něha a radost, přátelství, letargie, úzkost.
Agónie. Buší, tlačí, trhá, bodá a láme.
Touží pozřít Česťovu duši, ponechat si ji navěky. Bylo by to požehnání. A přitom prokletí.
Drahocenné vteřiny ubíhají.
Snad je tam téma dostatečně. :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
já to chápu. Drable i Karlovo
já to chápu. Drable i Karlovo dilema
Prima. Děkuju. :)
Prima. Děkuju. :)
To je hutné.
To je hutné.
Díky. :)
Díky. :)
Mně taky, ale já mám tak
Mně taky, ale já mám tak trochu výhodu :)
Tohle je zatraceně hutné!
Trochu. :D Děkuju. :)
Trochu. :D
Děkuju. :)
Uf. Moc hezké. Moc. Téma
Uf. Moc hezké. Moc. Téma vidím úplně jasně. Má to sílu.
Děkuju. :) Teď ještě aby
Děkuju. :) Teď ještě aby přišlo dobrý téma. :)