Procházka
Předchozí: http://sosaci.net/node/27808
Olena si upraví šálu. Studený klid střídá studený vítr a Grébovka je ponurá. Nikdy by ji nenapadlo, že takové místo najde uprostřed města. Páchnoucí halda, rozbitá kašna, pokřivený plot, vyhořelá grotta. Ideální místo na rande.
Šimon šplhá na obrubu kašny.
„Není na koupání poněkud zima?“ nadhodí Olena se smíchem.
„Nespadnu.“
Šimon se narovná, udělá dva roky a pod nohou mu povolí kus kamene. Zmizí za obrubou.
Olena se nahne přes okraj. "Jsi vcelku?" zeptá se polekaně.
"Nic se mi nestalo."
Žádný pocit déja vu. Žádné nečekané vzpomínky. Jen nejasně nepříjemný pocit.
"Pojď pryč," řekne Šimonovi.
Branka za nimi mokře zaklapne.
Tady končí další kus Olenina příběhu. Děkuji věrným čtenářkám Aries, Bilkis, kytce a ef77, že se mnou vydržely až do konce dubna. :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je jako pokřivené zrcadlo.
To je jako pokřivené zrcadlo. Podobný a přitom úplně jiný. Ta branka zní straně osudově
Jsme zase na začátku, ale
Jsme zase na začátku, ale vlastně někde jinde :)
Díky!
Ach. Tomu tedy říkám závěr.
Ach. Tomu tedy říkám závěr. Trochu je mi líto, že tam není někdo jiný, ale strašně bych jí přála, aby byla šťastná.
Koho myslíš? ;)
Koho myslíš? ;)
Kruh se, zdá se, uzavřel.
Kruh se, zdá se, uzavřel.
Četla jsem to jedním dechem. Je to opravdu strhující příběh. I pro mě, kdo do tohohle světa moc nevidí.
Uzavřel a bude v něm bloudit
Uzavřel a bude v něm bloudit ještě dlouho. :-/