U studánky

Zastavili u studánky kousek pod vrcholem a začali Salix omývat vodou.
„Nevím, kdo vymyslel tohle putování za klíči, ale ještě že tu není,“ zavrčel Jindřich.
„Také upřednostňuji, když mohu jednat s dotyčným osobně. Ale město asi nemá lidskou tvář,“ pokrčil rameny Jan.
„Studánka. Dno,“ zašeptala Salix. Jan se otočil. Všiml si klíče na jejím dně. Vypadalo to jednoduše, jen pro něj sáhnout. Přesto se bál.
„Odteď to bude podle našich pravidel,“ prohlásil Jindřich. „Klíč bereme všichni nebo nikdo.“
Jan vděčně kývl. Vložili ruku do vody. Najednou se zdálo, že je něco táhne ke dnu.
Jindřich měl pocit, že se topí.