Souboj

Šedý kraj měl hlad. Ozvěna střelby v něm sice utichla a rozpukanou, rozježděnou zemi vystřídaly kopce pokryté prachem, ale vítr, který ho přesíval, občas odhalil kus děla nebo chuchvalec ostnatého drátu.
Šedý kraj navíc neodbytně šeptal: „Tady máš své stádo.“ Navál Koníkovi do nozder oblak popela. „Malá zpotvořenino. Vzal jsem si je. Vzal jsem si tvého malíře. Vezmu si i tebe.“
Modrý koník věděl, že tu nemá být. Ale detektivní instinkty u něj přebily ty koňské.
Hrábl kopytem a zanechal v prachu modrou čáru.
Zvedl hlavu. „Obviňuji tě z pokusu o maření vyšetřování.“
A rozběhl se proti tomu nekonečnému nic.