Zpátky

Kdo první přišel, poslední musí vyjít. Zpět musí stejnou cestou.
Fandu pohltí prázdnota, na okamžik, a nebe je zase modré.
Vedle se Tabitha zvedá ze země, rozcuchaná, promočená a od červeného písku.
Jsou v ochranném kruhu, kolem čarodějové, chvějící se stojatý vzduch a za nám máma.
„Kolik je ti let?“ vyhrkne někdo.
„Šest a půl.“
„Máš magii jako já. Oheň, trochu prázdnota. Ne, spíš prázdnota.“
Fanda nerozumí.
„Já ji vytáhnu,“ řekne muž přes rameno.
„Ne!“ zavřískne Tabitha.
„S dětma to umím. Mám tři mladší sourozence.“
„Nepřibližuj se! Nejsme sami.“
Čaroděj pohlédne za Fandova záda a trhne sebou.
Třetí právě prošel.