24. Náhodné nálezy aneb Je to pětka

Teploty dosáhly nadkritických výšin. V tu chvíli, kdy rtuť teploměru přeleze 25 stupňů, nikam nejezdím, sedím doma, a radši trpím.
To je ke všem těm nadšeným výkřikům, že začala cyklistická sezóna.
Dokud se povětrnostní podmínky nezmění, koloběžka se chladí v kočárkárně.
Tedy s občasnými výjimkami.
Třeba nějaký ten nákup. Protože nákupní centrum Černý Most je nějaký kilometr a půl od mého domova, je to pěšky sice bez problémů zvládnutelné, ale trochu nuda. Tak když vznikla potřeba drobnějšího nákupu, vytáhla jsem Royu a vyrazila.
Poznatek - fakt musím upravit nějak ten držák na košík, abych mohla nákup ukládat nějak pohodlněji. Momentálně to řeším plátěnou taškou pověšenou na řídítkách, ze které po zaplacení překládám náklad do batohu. Optimální to není; plátěná taška plandá, batoh je vyšší a drncá mi zespodu do přilby, čímž mi ji posunuje do očí a vůbec to není nijak příjemné. Dávám si tedy do kolonky „zařídit brzy“.
A když už jsem byla v tom nákupním centru, podívala jsem se po botách.
Tížena paranoiou, že se mi uprostřed jízdy odtrhne podrážka mých věrných Low už úplně, vzala jsem si své ještě starší věrnější Lowa, které doma zůstávaly nevím proč. Těm podrážka drží; problém s nimi je, že mají prodřenou výstelku paty a tudíž jednak nepohodlně tlačí a druhak se vyzouvají.
No ale podrážka teda drží.
Pořád nechci dát za takové nějaké univerzální sportovní boty moc peněz. Nízké trekovky mám, a kvalitní, tak co.
Obešla jsem tedy snad všechny sportovní boty v Globusu a jeden by zaplakal.
Nevíte, co je to za módu, ty dámské tenisky se zvýšenou podrážkou, potažmo podpatkem? Na tom mám koloběžit jak?
Proč se mi slušně vypadající boty zásadně vyzouvají z paty?
Proč je mi většina tenisek brutálně úzká v prstech, a proč se vlastně vůbec šijou do špičky?
Proč ty barefooty, které mi samozřejmě ve špičce úzké nejsou, nejdou kolem nártu dotáhnout a ještě se mi vyzouvají?
Strávila jsem v oddělení obuvi asi hodinu (s koloběžkou, s nákupem pověšeným na řidítkách), ale k ničemu to nebylo.
Ale když už jsem byla v nákupním centru, stavila jsem se i v Decathlonu. K tomuto obchodu mám zdravou skepsi, ale zadání „nějaký levný boty“ by snad splnit mohli.
A kupodivu - splnili! Celkem použitelné Merrelky za patnáct stovek, no, tak hraniční. Podrážka vypadá slušně, ve špičce je místa dost, nevyzouvají se, a až dovnitř dám dobrou vložku do bot, budou ještě o něco použitelnější.
Tak uvidím.

Dalším prvkem nutným pro moje lepší zážitky s koloběžkou se ukazuje nějaké to multinářadí. V tu chvíli, kdy po kapsách vozím tři imbusy a dva šroubováky už by se o něm dalo uvažovat.
Po mnoha průzkumech (jsem ten typ člověka), kdy jsem nechtěla ani nic zbytečně drahé, ani objemné, a radši ani ne extrémně malinké, jsem jedno vybrala. Ani toho nemá moc navíc, říkala jsem si, když jsem na něj koukala. Šroubovák plochý a křížový, imbus 6, to je na sklon řidítek, 4, to je na jedny gripy, 3, to je na jiný gripy, 2, to je na světelný meč. A taky imbus 5, ten je k ničemu, ale tak je jasný, že ho prostě s sebou povezu, zas o tolik mě tahle váha navíc nezatíží.
Teda v tomhle počasí radši příště zaplatím padesát korun, abych nemusela nic jezdit vyzvedávat přes půlku Prahy, ale chybami se člověk učí.
Dobrá.

Následkem mých masivních průzkumů mi taky Facebook začíná nabízet zajímavé věci, třeba navigaci na řidítka (nesnáším - to je takový kolečko a na něm je taková šipečka, která vám ukazuje kudy máte jet a jak máte zatočit a samozřejmě ve všech vypjatých situacích selže, protože silnice mají víc odboček, navigace má jen určitou přesnost a pak vám dojde baterka), pumpičky na kola a sadu k údržbě řetězu. Nevíte, jak této umělé inteligenci vysvětlit, že řetěz nevlastním?

Inu nic.
Při ukládání koloběžky do kočárkárny vždycky povolím a otočím řídítka, aby zabírala co nejmíň prostoru. A nějako mi to začalo drhnout. Dobrá, posunu je na sloupku malinko nahoru, třeba je to tím. A stříknu tam WD 40, aby hezky klouzala. Aspoň využiju to multinářadí.
Nojo, copak je to za imbus, tohle.
A hele, pětka.
Tak ještěže ji mám.