Rozkvetlá louka

„Už půjdu, děkuji za doučování, profesore...”

...

Pomocí štětce vytvářel jednotlivé tahy, něco co připomínalo louku. Rozvetlou, plnou lučních květin, skoro až byl onen obraz živě cítit.

Malíř se naklonil blíže a nadechl olejových barev z plátna. Ač nepocítil vůni louky, na tváři se mu rozlil úsměv. Byl spokojený.

Naklonil se pro menší štětec, když vtom zasekl v pohybu. Něco nesedělo.

Dveře jeho ateliéru se rozletěly a několik mužů na něj mířilo zbraní. Křičeli, gestikulovali - poslechl. Na kolena a ruce nad hlavu.

Cítil, že jeho zápěstí obepínají pouta.
Nechal se vést do policejního auta.
Ale... za co, že je vlastně vinen?