Několik, kterých zabolelo...

První vykročení od Carmen, které tak jemným, melancholickým způsobem zabolelo.
Andromeda od Wee-wees, bezútěšná a zoufalá.
Huntha Lami Muuaji od Dangerous, aneb když je blízkost synonymem pro vzdálenost.
V letech od Malomocné, protože bolest někdy umí vyvolat úsměv.
Zlo jménem Korea od Saphiry - skutečná hrůza je v bezmocnosti, aneb výkřik, který nikdo neslyšel - nebo hůř, neposlouchal.
Každá od striggy, protože loučení bolí a tohle bolelo obzvlášť.
Co umírá po naději od Lee - a taky When you call me, protože... Protože si to přečtěte, a uvidíte sami.
Pošta od ef77 - já jsem to pochopila jako jedno z nejkrutějších, nejbolestivějších drabblat letošního DMD.
A zároveň se to dá číst jako příslib naděje.
Nikomu to neříkej od Tenny - ostré, reálné, tohle ve mně vzbuzuje neskutečný vztek.
A na závěr, z úplně jiného soudku, abychom si trochu rozjasnili náladu:
Některá prkna díkybohu neznamenají Svět od Lejdynky, protože ta zraněná pýcha musela sakra bolet. xD