Peřina těžkne jako sedimentární hornina, vzduch horce hutní, přitom fičí ledový vítr – kdyby tak chtělo zapršet! Třeba bych usnula. Třeba by se mi zase začal zdát sen. Místo toho nehybně ležím pod duchnou a připadám si jako zplocatělý trilobit. Spát, spát, spát…
Barrandovské skály se v podzimním sluníčku bělají nad Vltavou. Ksenije si úzkostně zacloní oči. Kde jenom jsou? Aha, tamhle. Bezpečně daleko od okraje, Nikolaj navíc drží maličkého Nikitu za ruku. Něco kutí u země. Našli…? Ksenije se usmívá, když Nikita vyskočí a rozběhne se od otce – ne ke srázu, ale k ní. Oběma ručkama přitom svírá zkamenělý poklad.
První polovinu drabblete datujte dnešním dnem, cca půl druhou ranní. Pak naštěstí pršet začalo :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Skvělé
Aries
Skvělé
Díky
Apatyka
Díky
Připadám si jako zplocatělý
Small_CS_Traff…
Připadám si jako zplocatělý trilobit! Asi začnu používat :-D. A tedy, vidím, že jsi na tom s ponocováním hůř, než já...
Ale prosím, jak si račte přát
Apatyka
Ale prosím, jak si račte přát :)
Jo, já a spaní, to by taky vydalo na knihu :D
To je krásný.
Terda
To je krásný.
<3
Apatyka
<3
Nádhera :-)
P.M.d.A.
Nádhera :-)
Díky :)
Apatyka
Díky :)