11 Strategie

Jakmile se Bernard jednou rozhodl, šlo už jen o to, kde vlastně začít.
Areál budečské školy se dá rázným krokem přejít napříč za deset minut. Nebo tu může člověk bloudit deset let a pořád nebude mít jistotu, že viděl skutečně všechno. Možných skrýší se nelze dopočítat.
Bernardovi bylo proto jasné, že potřebuje vodítko, nápad, který ho navede na nějaký systém, protože jinak nemá šanci, i kdyby dýka ležela na katedře v hlavní posluchárně.
Mimochodem – blesklo mu hlavou – co když tam skutečně leží? Ověřit si to nemůže, protože v aule právě slavnostně vyhlašují výsledky zkoušek prvního ročníku. Mezi natěšenými dětmi by se vyjímal jak čáp mezi rybím potěrem.
Zavřel oči a v duchu si vybavil obrovský kruhový sál, pětipatrové galerie zaplněné studenty, přednášejícího v přesném průsečíku všech pohledů… ne, nic nápadně blýskavého ani ostrého tam není. A vůbec, proč se zdržuje takovou pitomostí? Dýky se ukládají do zbrojnice, do depozitářů, do kabinetů, do soukromých a tajných komnat, do sklepů, na půdy, do zásuvek, do kožených pouzder, do truhel, do skříní… zatraceně, kamkoliv.
Kdo by mu tak mohl poradit? Koho se nenápadně zeptat?
Usilovně vzpomínal, co se předloni přihodilo. Prudká zimní bouřka a zátah na černokněžníky… Jak si má pamatovat, kdo se toho účastnil, když si stěží vybaví, co sám dělal předevčírem? Jistě věděl jen to, že celá akce šla úplně mimo něj. Hrozná blbost, že se místo machrování nevyptal na podrobnosti přímo toho chlapa, dokud byl čas.
Vykutal své staré poznámky, jestli nějakou nápovědu nenajde tam.
„Únor, únor, sakra, nikde nic…“ V únoru se podle jeho záznamů nic pozoruhodného nestalo. Až 3. března odpadla Dervanova přednáška a cvičení pod širým nebem. Poznamenal si tu data náhradních lekcí. Budečský rozvrh se měnil jen z opravdu vážných důvodů. Takže by to mohlo být ono.
Znechuceně mrsknul sešit zpátky do rozházeného kufru. Evidentně v tom má sám tajemný hledač pokladů bordel. No ale dejme tomu, týden sem, týden tam. Ovšem i kdyby si Bernard rozmlátil hlavu tamhle o ta futra, stejně si nevzpomene, co se o tom nečekaném volnu dělo. Asi chrněl a zaspal všechno a tím pádem je platný jak obyčejnému hůlka.
Ach jo.
Prohrabal šuplík, vylovil cigaretu schovanou na nejhorší časy a postavil se s ní k otevřenému oknu, aby spolubydlící neměl kecy, že je tu zas zahuleno.
Pomalu se uklidňoval a znovu si rovnal myšlenky. Dervan. Zrušil přednášku, takže u toho musel být. Že by za ním zaskočil?
Jasně. A pane profesore, tu stříbrnou dýku jste schoval kam? A až zmizí, nemyslete si něco špatného, já s tím samozřejmě nic společného mít nebudu.
Blbost na kvadrát.
Hodil nedopalek do kaluže pod oknem a vyrazil do knihovny. O té akci se přece psalo v novinách. Datum už ví, tak se mrkne, co vlastně novináři vyšťourali.