Na prahu ráje?

S příštím zvednutím víček v ledovém iglú, vedro jak na Sahaře.
„Slaďte obraz s teplotou!“ zahučí, než zmerčí nahatou nohatou Eskymačku. „A ty seš co zač?!“
„Pokušení!“ zaševelí, „Co si pán ráčí přát?“
„Nechám si zajít chuť…“
„Horňák?“ naváže prsatice na kozu vozem, zatočí se a – od pasu dolů horní půlka, na zádech předek, zkrátka dvouhlavá, čtyřruká a osmiprsá, „nebo…“
„Nebo nic! Stop!“ zavyje.
„Že by,“ pronesou dokonale sladěná čtyři ústa, „zadničkář?“
„Vy jste se zbláznili,“ zahalí se rychle do tmy, „nelidská stvůra mi tep těžko zvedne…“
„Neboj, měříme ho,“ hlásí sluchátka, „a stoupá, kámo! Nezapomeň, že seš v pekle.“