O Mušličce

Bylo nebylo jedno malé klubíčko. Bylo umotané z bílé příze se zelenými a modrými kousky. Vypadalo docela vesele, ale ve skutečnosti bylo velice velice smutné. Bydlelo ve skříňce plné klubíček, ale připadalo si, že nemá vůbec žádné kamarády, protože ostatní, větší, klubíčka postupně odcházela do světa a jistě tam prožívala samé úžasné a vzrušující věci.
Malé klubíčko sledovalo, jak velká klubíčka do skříňky přicházejí a odcházejí z ní a ono samo se postupně odsunulo až do úplně zadního rohu.
Zprvu si malé klubíčko s ostatními klubíčky povídalo, vyprávěli si o tom, jaká dobrodružství je venku čekají, ale jak čas běžel, opouštěla ho naděje a bylo zamlklejší a zamlklejší. Ale pak se to stalo! Do skříňky začalo zatékat.
Všechna klubíčka byla samozřejmě vyděšená, protože voda žádné přízi nesvědčí, ale majitelka skříňky si toho naštěstí všimla včas, všechna klubíčka ze skříňky vytáhla, ošetřila a skříňku úplně vysušila. Když při uklízení příze vzala do ruky malé smutné klubíčko, zarazila se. Prohlédla si ho, zkusila jak je měkoučké a odnesla si ho k pracovnímu stolu.

Malé klubíčko bylo celé napjaté, protože ačkoli si představovalo mnohá dobrodružství, ve skutečnosti ani ono, ani ostatní klubíčka netušili, co všechno se mimo skříňku může stát. Teď ho šikovné prsty jemně prohmataly, odmotaly kousek nitky, aby vyzkoušeli její pevnost a pružnost a nakonec ho položili na váhu.
Čekaly ho i společenské povinnosti. Seznámilo se s hromádkou klubíček ještě mnohem menších, než bylo ono samo. Všechna byla přátelská, ale nejvíc si klubíčko rozumělo s tím zeleným, které bylo umotané ze strašně chlupaté příze.
Když se objevil žlutý háček, klubíčko se trochu vyděsilo, ale byl to starý dobrák a všechno mu vysvětlil.
“Neboj se,” řekl, “Ty, já a tady ten zelený zbyteček spolu vytvoříme něco krásného!” A dal se do háčkování.
Vlákénka malého bílého klubíčka a ještě menšího zeleného klubíčka se pod jeho vedením smotávalo do úhledných oček a ještě předtím, než došla nitka, stal se ze dvou klubíček a trochy nadýchané vaty malý mazlivě měkoučký mořský koníček se zelenými ploutvičkami.

Háčkovaný mořský koníček překvapeně vykulil svá nová černá očka, opatrně zamával ploutvičkami a trochu se zavrtěl. Tohle bylo to veliké dobrodružství, ke kterému směřoval už jako malé klubíčko. Teď po dokončení ležel na stole sám a zatímco čekal co se stane dál, tak se hrozně moc těšil a zároveň hrozně moc bál.
Když dopadl do krabice k hromadě dalších háčkovaných hraček, vysvětlili mu ostatní, že všichni společně pojedou na trh a když budou mít štěstí, někdo si je tam vybere a odnese domů.
Koníček poklesl na duchu. Všechny ostatní hračky se mu zdály větší a krásnější a chlupatá příze na jeho ploutvičkách nervozitou zplihla.
Samotný trh ho trochu vyděsil, všude plno lidí, hluku a lomozu. Zděšením jako by se ještě trochu scvrknul a zapadl hloub mezi ostatní malé hračky.
Jak ubíhalo dopoledne, začal si koníček dělat starosti. Co když zůstane v krabici? Ostatní hračky ho uklidňovaly, že to není žádná ostuda a že někteří dostanou majitele až na třetím nebo čtvrtém trhu, ale koníček myslel na všechna ta klubka, která se s ním ve skříňce loučila zvoláním: “Příště přijdeš na řadu ty!”
Ale pak kolem stánku prošla holčička v modrých šatech, ohlédla se, vrátila k jeho krabici a natáhla ruku. Malý mořský koníček jí do dlaně padl úplně přesně.

Holčička v modrých šatech se jmenovala Julinka. Když jí maminka dovolila koníčka koupit, rozzářily se jí oči, přitiskla ho k sobě a pošeptala mu, že ho pojmenuje Mušlička a že není koníček, ale kobylka.
Malá mořská kobylka Mušlička se najednou cítila veliká a krásná. A její holčička jí připadala nejúžasnější na světě. Jenže když se vrátili z trhu domů, přišly za Julinkou další děti a všechny se chlubily tím, jakou novou hračku si na trhu pořídily!
Mušlička si začala znovu zoufat, všechny ostatní hračky byly větší než ona! Co když se Julince přestane líbit? Co když bude Julinka litovat, že si vybrala právě ji? A tak úzkostně sledovala samolibě se tvářící plyšovou kočku, dobromyslnou lamu i divokého žlutého medvídka. Když ostatní hračky odešly, skoro se bála na Julinku podívat.
Ale pak začal padat soumrak. Julinka si odnesla Mušličku do postele, pošeptala jí dobrou noc a nechaly si zdát společný sen o plyšovém moři, kde korálové háčky háčkují z plyšových chaluh obrovské velryby.
Obě se ze spánku usmívaly a tulily se k sobě. Všechno bylo jak má být.