Chvíle před koncem sil

Ležím v posteli. Jediné co mi zbývá je koukání na strop.

Ruce a nohy leží uvolněně podél těla. Vnímám z nich lehký třes, jak se svaly snaží dát najevo jejich vysílení. Nádech, výdech.

Přes strop projede pruh světla. To pod oknem projelo auto.

Bránice a břicho ještě zvládají svojí činnost. Nádech. Výdech

Poslouchám zvuky ptáků za oknem.

Poslední dny, týdny i měsíce byly vyčerpávající. Ale přece, kdo by odolal snaze žití.

Nádech.

Výdech.

Už takhle ležím několik hodin. Ani spát nejde, to bych musel zavřít oči.

Nádech.

Najednou se probouzím. Cítím se líp. Ale takhle vyčerpaně už se cítít nechci.