Souhrn: Zcela mírumilovná momentka z panské kuchyně.
Poznámka: Obsahuje osoby podměrečné výšky a věku. Autorka má těžkou tvůrčí krysu. Tento příběh je zcela fiktivní. Podobnost s reálnými historicko-geografickými celky je čistě náhodná. Místopis je taktéž fiktivní. Za beta-read děkuji Veveričce.
Na motivy pověsti ze sbírky O valdštejnském lvu Heleny Lisické. Jeden z příběhů, které se na mně v dětství dost podepsaly.
-------------------------------------------------------
Starého dobrého Lupínka uvázala k nízké větvi dubu, který se skláněl nad notně zarostlou pěšinou. Jako by touhle stranou k hradu chodil jen málokdo.
Nebo spíš zabloudil, pomyslela si paní, když po ní vykročila a na sukni se jí zachytávaly bodláky a všelijaká úporná semena. Pláštěm několikrát zachytla za ostružiní nebo růžové trní.
Protagonistka téhle krátké povídky je OC. Představa, co se s lidmi děje při oživení a probrání z kryospánku, mi nějak nechce dát pokoj.
-----------------------------------------------
Sešili a seskládali ji dohromady. Neustále se musela dotýkat jizvy na krku, která po několika dnech a operacích zmizela. Stejně jako několik ostatních a umělé plíce a krevní oběh a lékaři se tvářili čím dál optimističtěji, spokojeněji.
Původně to měla být krátká povídka, jednohubka, ale tenhle chlápek (regentský nóbl floutek s vlastním podcastem The Many Wrongs of Lord Christian Brighty na BBC Radio 4) je hrozně ukecaný. Kromě něj se ke slovu sem tam dostane služebná /Babs/ a anonymní dáma.
----------------------------------------
Mírné spoilery na Přes bludný kořen a dál, ale prakticky je to nezávislá jednorázovka.
Princezna Šárka měla už nějakou dobu slibně našlápnuto k tomu stát se čarodějkou (?), čarodějnicí, kouzelnicí, mágyní?, zasvěcenkyní tajných a nadpozemských umění…
Rozhodně neměla našlápnuto k překonání sklonů k sepisování nahodilých seznamů.
Temnota ji však neodvratně provázela už od útlého dětství, ne-li narození, proto zákonitě musela dospět i k tomuto aspektu magie.
Jeho tělo pokrývala jednolitá vrstva potu, teď už mohl téměř s jistotou říct, že nejde o výplod strachu.
Mrazení v zádech vystřídalo neodbytné horko. Posadil se do stínu hájku, vytáhl z vaku kus chlebové placky a ometl z ní nitky z plátna, které se na ní zachytily.
První kousek o jednom obyčejném kanclu v předaleké galaxii, ve kterém před dávnými časy dělala spousta neobyčejných figurek. Zveřejněno zde.
A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.
Shrnutí: Ivan jedno horké, líné letní odpoledne vzpomíná, jak si ho Vítek kdysi při cestě jistým předvolebním autobusem vybral. =)
Poznámka: tentokrát je to i to trošku politické, ale ne moc
Odkaz: povídka publikována na Ao3, aby mohla být zamčená.
Shrnutí: Ivan a Vítek si užívají první dovolenkový večer, když tu Ivan zaslechne jakýsi šramot z venku a musí ho jít prozkoumat.
Poznámka: je to čistý fluffík, nic politického (jen ti protagonisti jsou politici, samozřejmě)
Odkaz: povídka publikována na Ao3, aby mohla být zamčená.
Našel je. V Anvisu. Stihl to jen tak tak. Už se chystali nalodit.
„Garimo!“
Ohlédla se, rozvátý závoj černých vlasů jako třpytné látky Darínských hedvábnic, jen hustší, voňavá džungle její domoviny. A na rukou dítě křečovitě tisknuto na prsa v obavě, že by ji její pronásledovatel ještě pořád mohl dostihnout a Rima ji z náručí vyškubnout. A oči, kterých do temnot osazené zlaté kroužky v momentu, kdy na Falxiovi spočinuli, zalili slzy.
„Žiješ.“
