Co mi visí na zdi

Každé ráno se u mě doma na bílé zdi objevují náhodně rozvěšené shluky slov, písmen, obrazů. Vzkazy od lidí, kteří zemřeli. Přání k událostem, které se nestaly. Momentky ze zemí, do kterých nepojedu.

Chtěl jsem ti říct, že jsem ještě v rakvi čekal, jestli nepřijdeš. Ale tys ani nevěděla, že jsem zemřel.

Mocinky gratulujeme k narození dítěte! Miluška, Zdeněk a Ivetka Pelikánovi.

Negativ cizího muže v roztrhaných džínech, za ním kouřící továrna, černý dým se valí přes Čínské moře.

Zeď děsivých, neuskutečněných snů, traumat a hrozeb. Jiných možností. Neexistujících životů. Zeď toho mého - možná druhého? - já.

Můj domov. Moje mysl.