Zase mi zakázali být.
Chtěl jsem si jen na chvíli lehnout. Zavřít oči. Vypnout.
Na chvíli snít a nebát se. Pokud jsem ve snech, tak to snad nikomu nevadí, ne?
Kdybych tím někomu ublížil, tak neřeknu. Ublížit jsem nechtěl, nechci a doufám že nikdy chtít nebudu.
Když jenom jsem tak snad neškodím. Ale tady ani nemohu být. V téhle místnosti, kde je jen pro každého jen židle a stůl.
"Neležte na stole", říkali. "Nezavírejte oči". "Nejezte tu židli". Ale co mám dělat? To neřekli.
Jen sedět u stolu, nebýt a čekat. Až příjde změna? Až někdo něco řekne?
Ne. Končím.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit