...každým slovem, které vychází z Božích úst

Jeho údělem byl život mimo civilizaci. Oddělenost pro službu.
Osamělost a askeze.
Nikoli však samota. Nechodil k lidem, ale oni si našli cestu k němu.
Krmil je slovem. Často jim v ústech hořklo, přesto se den za dnem vraceli pro přídavek.
On sám měl za potravu kobylky, bedra přepásaná velbloudí kůží místo líbivých oděvů.
Jako by na něm nezáleželo.
Někteří ho za to chválili, jiní odsuzovali.
Všechno bylo stejně marné, pokud nepřijali to, co říkal a nepohlédli na toho, na koho ukazoval.
Jeho poslední útěchou bylo vědomí, že svou práci dokončil.
Za odměnu mu bylo dáno pohlédnout do očí Spasitele.