Osud

Pracovnou Sudiček se ozývalo rytmické hrkání dlouhé řady kolovrátků.
„Chcete vidět svou budoucnost, že?“ zeptala se postarší Sudička příchozího.
Přikývl.
Zmizela mezi řadami polic, po chvíli se vrátila s vřetenem. Nasadila si brýle a začala jej odvíjet.
„Hmm, nic moc, celý život budete úředník, žádné děti, jen protivná žena,“ podotkla.
„Nešlo by osud trošku vylepšit? Třeba přidat trochu zlaté nitě…“
„Chcete falšovat osud?“ přerušila ho tónem ostrým jak břitva.
Nezalekl se, jen jí podal velká, odhlučňující sluchátka. S nedůvěrou si je nasadila, ale vzápětí se začala spokojeně usmívat. Nesnesitelné hrkání kolovrátků bylo po tisíciletích pryč.
„Něco vymyslíme, dobrý muži,“ pronesla.