Pláč

Seděli jsme v půlkruhu okolo rozlámaného stolku. Bylo nás tam pět. Já, má sestra, babička, můj syn a moje malá dceruška. Venku bylo ticho. Přitáhla jsem si potrhaný kabát blíže k tělu a zachvěla jsem se. Můj milovaný synek si toho všiml a objal mě. To mě alespoň trochu zahřálo, i když ne tolik na těle jako na duši. Babička dostala další záchvat kašle. Nemohli jsme s tím nic dělat. Podívala jsem se na svou dcerku. Žužlala svými bezzubými ústy okraj židle. Vstala jsem a zvedla jsem ji do náruče. „To nesmíš,“ řekla jsem.
Plakala bych, kdybych měla z čeho.