Bez důvěry není přítele

Koňský handlíř mi nabízí ta nejlepší zvířata. Můj původ a postavení otevírají dveře.
Ale mně se líbí ten, kterého nikdo nechce. Ten grošák. Vypadá vyzývavě a vzpurně.
Odkládám sedlo, uzdu, stahuji z bot ostruhy.
„Pane, s dovolením, vybral sis špatně, prosím za prominutí,“ koktá handlíř. „Tenhle kůň nejde vycvičit. Je to takový omyl v ušlechtilé linii. Má skvělý původ, ale to je tak všechno.
Jako kdybych se zahlédl v zrcadle.
„Já myslím, že to půjde,“ usměju se a poplácám koně po nose. „Co?“
Pokusí se mě hryznout. Pak do mě drcne.
A jeho oči říkají: Zkus to. Naprav ten omyl.