Bylo vlahé ráno, krásný máj, a na náměstí muzika hrála

Za pár dní náš regiment opustí Auwaly.
Nemohu to po Markétě chtít. Vzít si vojáka znamená vrhnout se po hlavě do světa nejistoty, nemocí a smrti.
Říkal jsem jí to, když jsem ji naposledy objímal, ona mi plakala v náručí.
Rozmlouval jsem jí to.
Prý když se rozhodne jít se mnou, vezme si dnes červený šátek. Když ne, tak zelený.
Stojím v podloubí, hovořím s ostatními a snažím se ji nevyhlížet.
A pak ji vidím stát uprostřed náměstí.
Jdu k ní.
Podívá se na mě, barvu růží na tvářích, rtech i na živůtku.
Její úsměv je jako osud.
Vítej, milá.