Garance vzájemně zaručeného rušení

„VRAŤ-TO-SSSPÁTKY!“

Bytost zlověstného vzezření – zpola člověk, zpola had, navrch s křídly a rohama –, se tyčila nad dvojicí. Urostlého muže překvapivě v obranném postoji krylo menší stvoření.

„No tak, Crowzzzley!“ bzučelo vemlouvavě, přesto s úšklebkem.

„Neříká hezké pozemské přísloví: Co se dá, to se nevrací? “ usmál se zářivě ten chlápek, jehož vizáž se nehodila k souboji dvou pekelných stvůr. Ani na povrch planety, o níž byl veden.

„To sssakra ani není přísloví!,“ procedil útočník mezi jedovými zuby. „Dětská povídačka!“

„Možná se mýlím…“ namítl rozvážně poslední přítomný, „ale věta tohoto znění, krátce po Edenu. Nebyls to ty, kdo…?“

„Nepomáháššš, anděli!“