1948

„Stát! Slyšíte vy tam? Stát!“

„Slyším, soudruhu důstojníku! Jedině stát, jedině stát!“

„Stůjte přece, človeče! Co to tady provádíte?“

„Rozorávám mez, soudruhu důstojníku!“

„Nedělejte si ze mě legraci! To přece vidím. Spíš mi koukejte hodně rychle povědět, proč to děláte?“

„Soudruhu důstojníku, vždyť k tomu teď nabádaj. Stát si to žádá! Tak rozorávám.“

„Ale ty meze mají být přeci rozorány, aby k sobě připadly lány pole a šlo je kolektivně lépe obdělávat.“

„No vidíte a tuhle je bratrancovo. Tak jsem si řekl, že mu trochu pomůžu a tuhleten lán mu připojím. Ať jde s dobou a nezaostá za tím kolektivem.“