Není křoví jako křoví, kdoví co si v něm v klidu hoví.

Vážení přátelé, ano.
Ano, křoví mne provází celým mým životem.
Jako malá jsem se v něm schovávala, když máma velela "Domůůůů!"
Pak jsem byla vedena důstojným pánem inžinýrem Svobodou k vědění a i ze suché větévky poznání, co to vlastně za křovíčko je.
Následně jsem provozovala na provazech jištěná akrobatické číslo průklestu jižních svahů Špilberku, nováček týmu údržby zeleně.
Ovšem nikdy jsem do jisté doby netušila, že mne křoví naučí běhat.
Vlastně to křoví v tom bylo nevinně, vinna byla ta svině bachyně, co se z něj vynořila.
Já - neběžec - jsem totálně porazila Usaina Bolta.
(ani ještě nebyl na světě)