Wendell Bambleby kráčel cestičkami kampusu a ani neměl kocovinu, skoro.
Včera na univerzitním plese protancoval noc, kam se vrtnul, tam okouzloval, šel z náruče do náruče, a dokonce si zapamatoval jméno té mladé dámy, se kterou se probudil.
Evelyn?
Z pracovny naproti té své zaslechl ťukání psacího stroje.
Zaťukal taky a vklouzl dovnitř.
„Drahá Emily, nádherné ráno! Co si dát snídani?“
Drahá Emily k němu ani nevzhlédla. „Nemám čas. Pracuju na…“
„… encyklopedii víl,“ odrecitoval Wendell spolu s ní.
„Co kávu?“ zkusil to.
Významně zvedla termosku a psala dál.
„Sušenku?“ okouzloval.
„Mám suchary pro případ slabosti.“
Wendell se chytil za hruď.
Wendell sice nemá každé ráno kocovinu, zato vytrvale trpí tím, jak jeho kolegyně, profesorka dryádologie Emily odolává jeho osonímu kouzlu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mě teď na tuhle knihu začaly
Aveva
Je to vážně roztomilé, přímo
Birute
Je to vážně roztomilé, přímo akademicky.
Doufám, že bude odolávat
Lady Peahen
Doufám, že bude odolávat hodně, hodně dlouho. Akademická práce se neudělá sama (zato pan Bambleby klidně může). (omlouvám se za laciný "dikobrazí" fór)
Trocha (asi rok)
Birute
Trocha (rok či dva) jednostranného prahnutí mu bude jen ku prospěchu.