S láskou T. (8)

Někdy mám pocit, že musíš být jen přelud, sen, který se mi zdá. Že něco tak krásného ani není možné a až se probudím, budeme znovu jen dva kamarádi, kteří kolem sebe bloudí a nemluví o tom, kteří spolu chodí lézt, chodí na puťáky a chodí na výstavy, ale nechodí spolu.
Pak ale někdy ráno otevřu oči a ty tam jsi. Z masa a kostí, jen kousek ode mě. Nebo tam nejsi a já můžu vzít telefon a napsat, že mi chybíš. Jasně, radši bych, abys mi chybět nemusel. Ale aspoň už nemusím nic skrývat. Ne to, že tě miluju.