Básnické střevo

Marigolda z potíží zaklínač zachránil,
před osudem hrozným ho ubránil,
jednooký muž se strachy třes,
neb vrčel na něj Geralt bílý pes.

„Pes? Snad vlk, ne?“
„Kušuj, tvořím...“

Však jednooký promluvit nemínil,
o svém záměru se nešířil,
proč Geralta hledat chtěl,
to básník ni zaklínač nezvěděl.

Chlapík kovirský jak lasička byl,
uniknout oběma kumpánům snil,
spánek předstíral a za noci temné,
uprchl beze stop do zmrzlé země.

Zaklínač s bardem k záhadě neměli klíč,
když únosce básníkův ráno byl pryč,
jen kdosi že Geralta hledá,
víc nepoví chlapova tvář bledá.

„Marigolde, já sice nemám básnické střevo, ale tohle je katastrofa.“