Do Autorského výběru tohle drabble zařazuji, protože mi ze všech, které jsem v dubnu napsala, nejvíc leží v hlavě.
K napsání mě přiměl nepříjemný a stále aktuální pocit, že život a smrt je jen hloupá náhoda.
A některé katastrofy mají i více než čtyři strofy.
První přišel Theo.
“Chytej,” hodila mu máma klíčky od svého auta, “počkám na tátu a sejdeme se na místě.”
Řidičák měl týden, tak se rozhodně nebránil možnosti si trochu zatrénovat.
Druhá byla Beka.
Zpráva jí pípla uprostřed rozhovoru.
“Promiň Pavlo, budu muset letět.”
“Co kdybych šla s tebou?”
“To nejde, táta to nerad vidí.”
“Tak za týden!” zamávaly si, když Beka nasedala na kolo.
Třetí vklouzla do krytu Marina.
Trvalo jí to přes celé město strašně dlouho. O muže a kluky se ale nebála, ani když začaly výbuchy, jejich dům byl od krytu pár set metrů.
Nikdo další už nedorazil.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zrovna jsem přemýšlela o tom,
Peggy Tail
Zrovna jsem přemýšlela o tom, že si nemyslím, že je život zbytečný, ale přesto mám ten pocit až příliš často.