Maniak

Samozřejmě ho přitom nikdo nesměl vidět. Nejdřív musel vykopat všechno, co potřeboval, a pak se nenápadně dostat zpět na Hrad. Když dorazil, začal vybalovat svůj lup na mramorový stůl.
Lebka, holeň… a tohle je asi žebro? Jo. Začal rovnat kosti do tvaru kostry, dělal to hezky pomalu a pečlivě. Reanimace už takhle byla piplačka, a když se něco pokazilo jen kvůli chybě v anatomii, bylo to k vzteku.
“Drahoušku? Ty jsi ve sklepě?” ozval se hlas na schodišti.
“Nechoď sem, mami!” zakřičel zoufale. “Já tady… masturbuju!”
Následovala významná odmlka a odměřené:
“Dobrou noc.”
Oddechl si. Lepší být Sexmaniak, než Reanimaniak.