Ukaž, že jsi naživu

Šel na hřbitov.
Stýskalo se mu po mamce.
Když došel k jejímu hrobu, už z dálky viděl, že ho vítá nerozkvetlá růže. Nevěděl, proč zrovna tam začala růst, ale uchytila se. Teď byla strážcem hrobu.
Dlouze se podíval na květinu. Neotevřený květ působil dojmem, jakoby se styděl ukázat světu svoji krásu.
A ačkoli se vždy smál lidem, kteří si povídají na hlas s hroby, začal ke kytce mluvit. Představoval si, že je to zase jeho mamka živá a zdravá.
A květina mu tiše naslouchala.
Po rozloučení se otočil k odchodu a růže jakoby ho poznala, se přestala stydět a rozkvetla.