Pottere!

„Pottere!“ zvolal rozverně do telefonu a v odpověď slyšel pobavený výdech.
Dělal to pokaždé a Dan se zasmál tím nejkrásnějším smíchem na světě.
Vždy se mu přitom rozbušilo srdce. Snažil se působit sebejistě, ale cítil horkost ve tváři. Hlas se zadrhával.
Byly to schůzky v hotelech pod cizím jménem. Dan s tím nechtěl jít na veřejnost a když byli lidé podezíraví, podporoval ho, aby se shippoval s kým mohl.
Přestože se snažil svou lásku přesvědčit, aby s tím vyšli ven, poslechl. Nemohl neuposlechnout. Nedokázal jej ztratit. Být bez Dana bylo nemožné, takřka neslučitelné se životem, jak Tom moc dobře věděl.