Mnohem víc

V dětství se mu občas vkradli do mysli. Ale jaký mělo smysl přemýšlet, kým byli? Jeho matka byla závan vzpomínky. Jeho otec nebyl ani to. Otazník skrytý v jeho krvi, na který našel vlastní odpověď.

*

"Je tvrdohlavá," zavrčel Geralt.
"Nepředstírej, že si stěžuješ, když jsi na to hrdý," zasmál se Vesemir, "ostatně, má být po kom."
Geralt se zachmuřil.
"Vím, že nejsem... snažím se o ni postarat. I když jí nemůžu nahradit... měla vyrůstat s nimi."
"Chápu, že když... sám jsi neměl...," odkašlal si Vesemir nejistě.
Geralt zvedl udiveně obočí.
"Ale měl. Mám. Máme," řekl prostě.
Vesemirovy oči se zaleskly.