Dolly

Všechny ty večírky jsou docela únavné. Kdo je vlastně pořádá? Po kocovině, kdy člověk přísahá, že už nikdy, nikdy, nikdy, přijde stejně vždycky další. A další.
„Dolly? Co ti tak dlouho trvá? Už je tu automobil!“
Dramaticky zvýraznit už tak veliké oči, vykroužit obočí, obličej napudrovat a na rtech vymalovat srdíčko (protože koneckonců máme dvacátá léta). Zvlněné vlasy jen tak prohrábnout prsty. Na zápěstí trochu parfému (hlava skořice, srdce jasmín). Dát si načas.
Beze mě nezačnou, tak co.
Krátké štěknutí klaksonu.
Dolly se pro sebe usměje a do ticha hotelového pokoje pronese oblíbený citát svého strýce:
„Přesnost je zloděj času.“