Před útokem

Temné postavy tiše obklíčily zříceninu a Alžběta nerada zjistila, jak intenzivní může světlo měsíce být.
Krčila se při zdi s ráčkem, který se zapomněl schovat, a tak se tam klepali strachy dva. Připadala si jako idiot. Se svazkem ohňostrojových rachejtlí má zaútočit na světloplachou obludu!
Byla šílená? Nebo to je odvaha?
Pamatovala si odvahu starého života – jak se bála, když půjčila synovi poprvé klíčky od auta. Nebo když ohlašovala nalezenou zpronevěru.
V obou případech měla strachy průjem a přitom to dokázala.
Teď ví, že bude bojovat.
Existuje vlastně odvaha, když se nemusí překonávat strach?
Jedno je jisté – papírové kapesníčky nezapomněla...