Memento Máni

„Proč tam stojí tamta pumpa?“, ptá se mě Máňa.
„Ta pumpa, to je přece memento tvýho mládí. Ve třinácti sis tu kupovala žvejkačky, aby rodiče nepoznali, že jsi pila. V patnácti ti tu podávali pivko, už když ses objevila ve dveřích. Přivydělávala sis partičkama pokeru s taxikářema. Kupovala si tu cigára, aby sis svítila na cestu domů. Víš, kolikrát tě zachránila, když ses v pátek zamilovala na nějakým večírku od toho, abys byla mámou ještě na střední?“.
„Co?“ Nechápavě na mě kouká.
„Promiň, Máňo, já zapomněla, že jsem tě napsala až ve středních letech. A to už máme konec dubna…“