Sedmero zeměplošských

Původně jsem to chtěla nazvat "malou tečkou" - ovšem Vetinari v mé hlavě pozvedl obočí a já se lekla. A má pravdu. Zeměplocha pro mě nemá a nikdy nebude mít žádné tečky. Jen tak jí nedokážu dát sbohem.
Je to i tím, že většina těch příběhů má jako poslední znamínko otazníky, vykřičníky i trojtečky a pomlčky - a nikdy nic víc nebude. Přiznám se - ten fakt mě rozbrečel.
Ale i tak - letos se zrodilo tolik výborných drabblat, nových stránek z tohoto velkého Příběhu - a i když se v tomto výběru objevil jen velice omezený počet z nich, vězte, že jako správný stalker jsem je četla všechny. Děkuji všem, kteří letos do Zeměplochy přispěli. :)
A nezapomeňte - želva kráčí dal!