Přesný vzhled známe hned!

„Namalovala jsem ti pohádku!“ strká mi dítě pod nos pokreslenou A4.
Dvacet minut soustředěného ticha je pryč. Přichází čas na rozbor.
„Kdo je tohle?“ opatrně ukážu na tvora s ostrými výčnělky na hřbetě a tesáky.
„Ježinka! Smolíčku pacholíčku, otevři nám světničku...“
Ježinka, pardon, jezinka, s ježčími bodlinami. Jasně. Nedivím se, že Smolíček řval, když ho nesly. Řvala bych taky.
Při pohledu na tvar opodál, který by mohl být batoletem olepeným pryskyřicí, se podivím, proč ho vlastně unášely.
Pohádky jsou pro děti a názvy by měly jasně a přehledně odpovídat charakteristice.
Karkulka má být cool, víla zavilá a džin nosit džíny.