Když ho miluješ, není co řešit

Jack tohle vážně neměl zapotřebí.
Před chvílí si s ním chtěla zatančit něčí stará tetička. Naštěstí ho včas vysvobodil tác s jednohubkami, na něž se ona korpulentní dáma vrhla jako hladová lvice.
Radoval se předčasně. Vzápětí se mu kolem nohou pověsil párek řvoucích slintajících dětí. Jack se vnitřně zachmuřil při pomyšlení, jak po dnešku bude vypadat jeho milovaný plášť. Navenek však jeho tvář zůstala dokonale přívětivá. Jednoho člověka tím ale neošálil.
“Omlouvám se,” zašeptal Ianto. “Mí příbuzní jsou nesnesitelní, neměl jsem tě sem vodit.”
“Co bych pro tebe neudělal,” ujistil ho Jack a poprvé za celé odpoledne se doopravdy usmál.