Večeře

Will pozoroval Hannibala, jak elegantně chodí od pultu k pultu v kuchyni. Tam něco nakrájel, tam zamíchal hrnec, sundaval a nandaval si chňapky, občas utřel ruce do zástěry a jen letmo se na něj co chvíli pousmál a olízl si horní ret. Will se na něj díval upřeně, a jeho hostitel nevypadal, že by ho to jakkoli znervozňovalo. Na chvíli se zastavil, rozhlédl se, a nakonec sundal pokličku z jednoho hrnce, vyzkoušel měkkost pokrmu, spokojeně zamručel a nabídl ochutnat Willovi. Pofoukal lžíci, natáhl se přes pult a dal jí Willovi do úst. Ať už to bylo cokoli, bylo to excelentní.