(ťuk - tak od 3:20)
Je jí jednadvacet, točí se v nové sukni jako vlčí mák, ten voják se tak usmíval!
Chce to popsat kamarádce, ale zní to jako doplňovačka, tolik nejde říct.
Viděli se, bože, v úterý… nebo středu? Dny se pletou, když je tolik štěstí!
Je jí třiadvacet a měla svatbu a plnou náruč vlčích máků.
„Škoda, žes nepřišla!“
Je jí pětadvacet a v náruči chová první vnouče, ne, dceru, třiadvacet a vlčí máky, vnučka sbírá makovičky – Ta moje makovice! – makovičky sypou svoje tajemství, kamarádka – ta slečna – se usmívá přes slzy a hladí ji po ruce, jednadvacet,
vypadáš jako moje dcera – kdo jsi?
(...ano, dneska mělo být to konečně veselé drabble. Ehm.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nevím, co na to říct.
kytka
Nevím, co na to říct.
Hodně, hodně silné.
Myslím, že je to víc než
Carmen
Myslím, že je to víc než dostačující komentář, děkuju. :)
To je ale smutné...
Aplír
To je ale smutné...
Je. Ale moc se mi chce věřit,
Carmen
Je. Ale moc se mi chce věřit, že z toho v čase ztraceného nemocného pohledu to není aspoň chvílemi tak zlý (celkově to teda zlý bude asi dost).
au au au au au... :,(
Zuzka
au au au au au... :,(
Velice sugestivní.
*omlouvá se*
Carmen
*omlouvá se*
Povedené. Ach jo :(
Rya
Povedené. Ach jo :(
Kuju :)
Carmen
Kuju :)
Hrozně moc se mi to líbí,
Faob
nejen obraty ("točit se v nové sukni jako vlčí mák"), ale i celkové plynutí... Jenže: asi tomu moc nerozumím... Můžeš prosím hodit nějaké stéblo tonoucímu?
Stéblo – hodně jsem u toho
Carmen
Stéblo – hodně jsem u toho myslela na pratetu... měla Alzheimera.
Ono je to schválně i hodně přikrášlené a lyričtější, protože reálně je to spíš dost surově a syrově hnusné, ale chci věřit, že aspoň v tom jejich světě v hlavě to chvílemi v tom motání se v čase hezké je.
Děkuju.
Faob
Děkuju.
Ale příště už fakt povinně,
Lejdynka
Ale příště už fakt povinně, kdo to má pořád číst :(
<3 Káč.
Já se opravdu, opravdu
Carmen
Já se opravdu, opravdu omlouvám a budu se dnes snažit! :D
Četla jsem ho už včera, ale
strigga
Četla jsem ho už včera, ale vůbec mě nenapadalo, co na to říct.. je mi z toho smutno. Ztratit se ve vlastní paměti je pro mě jedna z nejhorších věcí, co se člověku (i jeho blízkým) můžou stát. Ale obdivuju způsob, jakým je to napsaný..
Když forma dokonale doplní
Ancient Coffee
Když forma dokonale doplní obsah, vznikne z toho symfonie. I když smutná. Tohle se prostě povedlo!