Dědic

Poslovi se podařilo předběhnout první paprsky nového dne. Princ Filip ještě nespal, jako každou noc v posledních měsících, a posla okamžitě přijal.
„Pane, královna porodila dceru,“ informoval ho s úklonou.
Filip víc slyšet nepotřeboval. Mávnutím ruky muže propustil.
Tak přece… Tak přece se zdánlivě neplodné ženě jeho stárnoucího bratra podařilo donosit dítě. Cítil, jak se mu z hlavy zvedá tíha pomyslné koruny, o kterou ho to děcko svým příchodem na svět připravilo.
O té chvíle věděl, že mu ten spratek nebude stát v cestě, i kdyby ho to mělo stát cokoli; všechno zlato z pokladnice, zdraví, veškeré síly, něčí život.