Přerod

Kolem stolu vládlo hloubavé ticho. Prolomil ho správce pokladny.
„Toto je naše příležitost. Filip je mrtev. Co se Zellandiny týče… jako by byla. Nemůžeme nechat naši zemi chátrat. Poslední léta nebyla šťastná a já už nechci přihlížet nestabilitě. Potřebujeme vůdce, kteří jsou schopní vládnout díky svým schopnostem, ne díky své krvi. Vůdce, kteří zahodí meč a přestanou vést nesmyslné války; místo toho se chopí pluhu a s obyčejnými lidmi povedou tuto zemi dobře a spravedlivě. Nechť si lidé sami zvolí své zástupce. My jim v tom můžeme pomoci.“
Vážně pohlédl na zárodek budoucího parlamentu.
„Smrt monarchii. Od dneška až navždy!“