JEJDA aneb Poslední slovo

Most. Řada zdemolovaných aut (policejních). Vytrvalý déšť. Proti sobě dva střelci. Bublina u prvního říká jejda. Bublina u druhého je v azbuce.
“Když mě zastřelíš, rozchodím to,” řekne první.
Odpoví mu cvaknutí pojistky samopalu.
JEJDA je nyní verzálkami.
Druhý promluví.
“Nemůžeš to sakra vypnout?” Hlas filtrovaný přes masku je téměř nesrozumitelný. První ovšem chápe (než vyladil svůj kostým, měl vážný problém s výslechem cílových osob).
“Rád bych. Nevíš jak?”
Přesně mířená dávka nábojů a cáry bubliny se snáší prvnímu na ramena. Druhý ukáže hlavní samopalu nad sebe. “Teď ty.”
Než vypálí, řekne první:
“Myslím, že tohle je začátek krásného přátelství.”