Hledí na mne

(Židle)
(protože jsem si přála na tohle téma napsat právě tenhle fandom)
Stojím tu. Všichni na mne hledí v očekávání. I když je řečnictví mým posláním, před touto velkou zvěstí dostávám trému. Tak úžasné poselství jsem ještě nesděloval, ani nikdy nebudu, a nikdo po mně.
Hledí na mne císař, novináři, děti, dámy, pánové, advokáti, biskupové, chemici, kováři, houslisté, delegáti, presidenti, policisté, kupci, budovy, kalamáře, chromosomy.
Nadechnu se, pozvednu ruce a začnu svůj projev.
Hledí na mne prázdnými pohledy. Nerozumí mi? Snažím se, seč mi síly stačí. Pronesl jsem starcovo poselství v úplnosti.
Porozuměli?
Odcházejí.
Čluny postupně odvážejí účastníky dnešního setkání.
Kromě dvou.
Zůstávají za nimi jen prázdné židle.
Pod okny šplouchá moře.