Koukal se nahoru na oblohu. A chtěl věřit. Vesměs bylo jedno, jestli na malé zelené mužíčky nebo na ty šedé s velikýma očima. Líbila se mu představa, že až jednou zamává do tmy, někdo zamává zpátky. Usmál se sám pro sebe a vydal se domů. Cestou hodil půldolar harmonikáři na ulici.
Doma vypnul lampičku a z okna odlepil neumělé X z papírové pásky. Pak sebou hodil na židli a dlouho převracel v rukou obálku, kterou dostal. Návod k použití vesmíru, stálo na ní. Než se rozhodl, co dál, pouliční lampy venku zhasly.
Neotevřenou obálku přilepil zespodu zásuvky.
On chtěl věřit.
Pá, 2011-04-29 22:55 — Profesor
Tohle je hezké. Líbí se mi
Tohle je hezké. Líbí se mi hrdinův postoj.
Pá, 2011-04-29 23:23 — Salome
Děkuji
Mně taky :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit