Běžný den spisovatelův

Ráno se vzbudíš a je to tady. Projdeš bytem do kuchyně a stále ho slyšíš v hlavě. Ten hlas, který velí každému spisovateli. Ten hlas, který Tě nutí po dlouhé době, kdy nejsi schopen napsat ani slůvko, opět usednout k psacímu stroji u okna... Který nejdříve tichounce, později hlasitěji a nakonec jako rytmické bušení prstů do klávesnice udává povel:
"Ke strojům!"
Je to snad bůh všech spisovatelů? Nebo jejich pokušitel? Či snad upomínka, podobná žlutému papírku na ledničce? A nebo je to touha? Touha spící v každém literárně nadaném jedinci. Touha, která Ti nedovolí usnout, dokud nenapíšeš další díl knihy....